Léto a subtropy
Jednou ze snah lidstva je posouvat hranice možného. Ať už jsou to lety do vesmíru či pokusy pěstovat broskve pod Tatrami. Jedním ze zahradnických či pěstitelských směrů v tomto odvětví lidské činnosti je pěstování teplomilných rostlin. V našich podmínkách mají nádech exotiky, přivážený a obohacený z dovolených v subtropických zemích.
Rostliny s nádechem exotiky
Jedná se buď o rostliny pěstované pro okrasu nebo pro plody, se kterými se setkáváme v obchodech zejména v předvánočním období. Z oblasti subtropů pochází třeba olivy, fíkovníky, granátová jablka nebo vavřín či korkový dub.
V naší botanické zahradě pěstujeme tyto rostliny v tranšejích, což jsou do svahu polozapuštěné záhony, na zimu zakrývané průhlednými deskami s laminátovými vlákny. Pochází z teplých oblastí zejména Středomoří, ale i Kalifornie, Číny, Austrálie nebo Nového Zélandu.
Fíkovník
Ficus carica – fíkovník neboli smokvoň. Cáricus znamená latinsky kárský, tedy pocházející z Kárie, což byla jedna z částí perské říše s hlavním městem na území dnešního Turecka, odkud se vyvážely vyhlášené sušené fíky. Samotný rod fíkovníků zahrnuje přes 800 druhů, které mohou být malé plazivé dřevinky typu Ficus pumila pěstovaného jako pokojová rostlina až po velké stromy o výšce několika desítek metrů.
Údajně patří mezi nejstarší rostliny využívané člověkem a zmínky o požívání jeho plodů se datují téměř 12 tisíc let před naším letopočtem, i když tenkrát stěží tušili, že obsahují velké množství antioxidantů a vlákninu (až 10 g na 100 g sušených plodů, což je mezi známými plody jedno z největších množství).
Podmínky pěstování
Fíkovníky pěstujeme na výslunných polohách na propustných půdách. V teplejších oblastech republiky rodí v pohodě venku a někteří majitelé z plodů dělají džem nebo z nich pálí alkohol. Pokud si dáme práci a fíkovník zakryjeme, dá se vyzkoušet i v oblastech typu Českomoravská Vysočina, kde dokáže plodit na jižní straně domu za podmínek, že jej na zimu dobře zakryjeme. Kmínky můžeme obalit novinami, svázat a kolem dát rohož z rákosu, bublinkovou fólii nebo jiný materiál. Někdo kmínek obkládá pytli s rašelinou. Fíkovník se dá samozřejmě pěstovat i ve skleníku nebo v nádobách, které na léto vynášíme ven.
Plody
Existují dvě základní skupiny fíkovníků, co se týče opylení, které je u tohoto rodu poměrně komplikovanou záležitostí. Jedna přináší plody jen tehdy, pokud je opylena přírodním nebo umělým způsobem. V přírodě fíkovníky opyluje muška Blastophaga psenes, která se u nás nevyskytuje. Druhá skupina plodí partenokarpicky, tedy bez nutnosti opylení. Další záležitostí, kterou je třeba vzít v úvahu, je způsob tvorby plodů.
První násada plodů se tvoří na podzim. Přezimuje na větvičkách ve formě malých plůdků a venku u nás většinou vymrzá. V teplejších oblastech nebo pod krytem pokračuje na jaře v růstu a v létě dozrává. Druhá násada plodů se vytváří na jaře na jednoletých letošních výhonech. Aby plody stihly uzrát, je potřeba mít odrůdu, které stačí k uzrání menší počet dnů. S odrůdami pozdními u nás neuspějeme.
Pokud je teplé léto, dozrává v Brně nepojmenovaný typ, který máme ve sbírkách. Je vyzkoušený i v podmínkách Českomoravské Vysočiny v 450 m n. m., kde před cca 2 roky přinesl 2,5 metrový asi šestiletý keř cca 2 kg plodů. V těchto podmínkách je třeba jej na zimu přikrývat. Pokud tak neučiníme, zmrzne skoro až k zemi, obrazí, ale nestihne vyvinout plody. Ve stejných podmínkách se jako vhodný zdál být i ‚Osbourne Prolific‚, který dozrál jen v dlouhém teplém létě.
V teplejších oblastech republiky od oblasti Bojkovic či níže dobře plodí žlutoplodý kultivar Northland, který v Brně už sotva stíhá dozrát v nejteplejších létech opřený o betonovou horkou zeď.
Velmi dobře monitorovaný výskyt fíkovníků v ČR a jejich pěstování můžete najít na www.fikovniky.com.